Vrubozobí (Anseriformes)

V současné době je dělen do 2 čeledí, 8 rodů a 161 druhů.

Příslušníci tohoto řádu jsou většinou středně velcí až velcí vodní ptáci, kde nejmenšími zástupci jsou různé druhy kachen nebo čírek dosahující hmotnosti do 0,5 kg a velikosti do 30 cm, největšími potom labutě, jejichž hmotnost se pohybuje mezi 12 – 15 kg a velikost dosahuje až 150 cm.

Charakteristickým znakem je zobák, který zpravidla bývá kratší, široký, plochý a tupě zakončený a který se vyznačuje zubatými okraji. Hlava je většinou malá a úzká, krk středně dlouhý (kachny) až dlouhý (labutě, některé druhy hus). Nohy jsou krátké a silné, mají čtyři prsty, které jsou vpředu opatřeny plovacími blanami. Křídla jsou převážně úzká a zašpičatělá. Vrubozobí jsou výbornými plavci a rychlými a vytrvalými letci. Řada druhů, zejména ty, které obývají severní polokouli je tažná. Některé druhy jsou v zimním období potulné nebo částečně tažné a vyhledávají nezamrzající vodní plochy a toky. Zástupci tohoto řádu obývají Evropu, Asii. Severní i Jižní Ameriku a Austrálii.

U většiny zástupců je výrazně vyvinut pohlavní dimorfismus, kdy samci, zejména v době toku jsou výrazněji a pestřeji zbarveni. To platí zvláště pro četné druhy kachen a čírek. Samice jsou zbarveny většinou nenápadně a v jejich opeření převládá hnědá a šedá barva. Prostý šat, do kterého přepelichávají samci v letním období a také zbarvení mláďat, se podobá zbarvení samic, ale je poněkud tmavší. Rozdíly ve zbarvení mezi pohlavími u hus a labutí jsou však v naprosté většině minimální nebo úplně chybějí. Samci jsou většinou pouze větší a mohutnější a dosahují také vyšší hmotnosti. Četní zástupci tohoto řádu též bývají v období pelichání neschopni letu. U vrubozobých ptáků je funkčně velmi výrazně vyvinuta kostrční mazová žláza, kolem které vyrůstá zvláštní štětečkovité peří, na kterém ulpívá sekret této žlázy, který si ptáci pohybem hlavy a krku nanášejí na jednotlivé tělesné partie, a tím chrání peří před zmáčením. Všichni příslušníci této skupiny ptáků se vyznačují velmi kvalitním a hustým prachovým peřím.

Mnohé druhy se vyznačují nápadným tokem, který má své fáze a rituály. U většiny zástupců převládá monogamie, kdy u hus a labutí se vytvářejí pevné svazky a samci se podílejí na péči o potomstvo a na jejich ochraně. U většiny druhů kachen se kačeři v období, kdy kachna zasedne na hnízdo, přestávají o ni zajímat a nestarají se ani o vylíhlé potomstvo. Husy a labutě též obsazují určitá hnízdní teritoria, a to i řadu let po sobě.

Hnízda kachen a hus bývají pečlivě ukryta v hustém porostu travin nebo rákosí, jsou plochá, často vystlaná prachovým peřím. Mnohé druhy kachen hnízdí též v dutinách stromů nebo břehů řek, někdy i v korunách stromů, kde obsazují opuštěná hnízda vran a dravců. Hnízda labutí bývají skryta v rákosí, v některých případech, zvláště u labutě velké, bývají i nepříliš ukryta na březích rybníků a řek.

Snáška čítá v závislosti na druhové příslušnosti 4 – 16 vajec, kdy menší druhy mívají snášku početnější. Délka inkubace se pohybuje mezi 18 – 39 dny, kdy doba sezení na vejcích je kratší u menších druhů. Mláďata se líhnou v prachovém peří, jsou pohyblivá a ihned vidí. Jsou sama schopna opatřovat si potravu. Matka je pouze chrání a zahřívá. U mladých je silně vyvinuto vzájemné pouto a též fixace na matku. Mláďata v závislosti na konkrétním druhu jsou schopna letu mezi 30. až 110. dnem věku.

V potravě mláďat v prvních týdnech věku převládá živočišná potrava, kterou představují hlavně zástupci bezobratlých. Dospělí ptáci se vedle živočišné potravy živí převážně potravou rostlinnou, kterou tvoří vodní rostliny a jejich semena. Celá řada druhů kachen a hus též zalétává za pastvou do otevřené krajiny, velmi často i do polí, kde spásají nadzemní části trav a obilovin a živí se též jejich semeny.