Pěvci (Passeriformes)

Řád tvoří 83 čeledí, 1 161 rodů a 5 712 druhů.

Počet druhů pěvců výrazně převyšuje počet všech ostatních druhů ptáků. Pěvci tedy představují nejrozšířenější řád v celé ptačí říši.

Společným znakem pěvců je zpěvné ústrojí, které se nazývá syrinx. Tento orgán je umístěn na konci průdušnice v místě jejího rozdvojení na průdušky. Nejčastějším typem zpěvného ústrojí je útvar, který je tvořen částí průdušnice i částmi obou průdušek – syrinx tracheobronchialis. Méně častými útvary jsou syrinx trachealis tvořený jen průdušnicí a syrinx bronchialis tvořený pouze průduškami.

Syrinx je ve své podstatě jakousi píšťalkou, která je organicky napojena na dýchací systém. Skládá se z válcovitého bubínku (tympanum), který vzniká srůstem a zkostnatěním několika tracheálních a bronchiálních prstenců. U některých ptáků je bubínek rozšířen o zkostnatělou nebo vazivovou výduť (bulla ossea), která při hlasovém projevu rezonuje.

Celé zpěvné ústrojí pěvců je ovládáno systémem vnějších svalů, které odstupují od klíční a prsní kosti. Tyto svaly se upínají na bubínek a jejich inervaci zajišťuje podjazykový nerv. U pěvců jsou však silně vyvinuty i vnitřní svaly, které přímo obepínají a ovládají vlastní syrinx. Dokonalost ovládání hlasového aparátu ptáků závisí do značné míry právě na vývinu a počtu vnitřních svalů. Pěvci mají šest párů vnitřních svalů. Délka průdušnice se u jednotlivých druhů ptáků vyznačuje značnou variabilitou, bývá složena z 30 až 350 prstenců. Vlastní hlasový projev ptáků vzniká kmitáním a vlněním bubínkových blan. Konkrétní zpěvný projev daného ptačího druhu nebo jedince je určován napnutím bubínkových blan, které jsou ovládány vnitřními svaly syrinxu.

Všichni pěvci mají podobnou anatomickou stavbu těla. Charakteristická je i zvláštní stavba lebečních kostí. Pěvci mají stejný počet krčních obratlů a vyznačují se též čtyřprstýma nohama. Tři prsty směřují dopředu (druhý, třetí a čtvrtý) a jeden prst (první) dozadu. Kostrční žláza je u pěvců vyvinuta a je pokryta peřím. Slepá střeva jsou u pěvců zcela zakrnělá.

Pěvci jsou v naprosté většině dobrými, rychlými a vytrvalými letci. Mnoho druhů pěvců je tažných a před zimním obdobím migrují do příznivějších oblastí. Velikost a hmotnost pěvců je široká a rozmanitá, od drobných pěvců až po krkavce. Ptáci tohoto řádu si v převážné míře stavějí hnízda, která lze v závislosti na jednotlivém druhu nalézt na zemi, v křoví, na stromech, v dutinách stromů, na skalách, v zemních norách i v lidských obydlích. Vejce pěvců, jejichž velikost je opět závislá na konkrétním druhu, bývají zbarvena různě, někdy jsou jednobarevná, jindy různě skvrnitá. Skvrnitost a nenápadné zbarvení skořápky je častější u těch druhů, které nemívají vejce ukrytá např. v dutinách. Délka inkubace vajec se nejčastěji pohybuje, opět v závislosti na druhu, mezi 11 až 21 dny. Mláďata se líhnou slepá a holá a jsou po určitou dobu krmena v hnízdě. Všichni pěvci jsou ptáky krmivými. Mláďata krmí oba rodiče přinášenou potravou přímo do zobáku. Všichni pěvci se vyznačují vynikajícím zrakem, kterým se převážně řídí při vyhledávání potravy.

Potrava pěvců bývá někdy rostlinná, jindy živočišná nebo se mění v závislosti na ročním období a je kombinovaná. Mnoho druhů, které se v dospělosti živí rostlinnou potravou, zejména semeny, krmí svoje mláďata převážně hmyzem.

Velká většina druhů se, jak už název řádu napovídá, vyznačuje vynikajícím zpěvem, který je jedním z důvodů jejich chovu v zajetí. Některé druhy zaujmou i svým zbarvením. U celé řady druhů pěvců bývá zbarvení samců a samic podobné až stejné, u některých druhů (snovači) je vyvinut pohlavní dimorfismus ve zbarvení.

Obliba chovu pěvců stoupá u chovatelské veřejnosti, zejména pro pestré zbarvení, příjemný zpěv, poměrně snadný odchov mláďat, čilost a pohyblivost. Nejčastěji bývají chováni pěvci astrildovití, pěnkavovití, drozdovití a špačkovití.