Papoušci (Psittaciformes)

Řád Papoušci tvoří 3 čeledi, 80 rodů a 358 druhů.

Papoušci obývají tropické a subtropické oblasti Ameriky, Asie i Afriky.

Významným anatomickým znakem papoušků je mohutná lebka s velkým a silným zobákem, jehož horní čelist je hákovitě zahnutá, přečnívá přes dolní čelist a připomíná svým tvarem zobák dravců. Horní čelist je spojena s lebkou pohyblivým kloubem, který zapadá do žlábků čelních kostí. Zároveň je horní čelist zobáku papoušků z vnitřní strany opatřena zrohovatělými vroubky, které slouží k uchopení a rozmělnění potravy, zvláště ořechů a tvrdých semen a také k obrušování řezné plochy dolní čelisti. Poměrně velký, měkký a svalnatý jazyk je důležitým a citlivým hmatovým orgánem.

Trup papoušků je u některých druhů štíhlý a protáhlý, u dalších silnější a zavalitější. Nohy papoušků jsou krátké, silné, pokryté drobnými, zrohovatělými šupinkami. Dva jejich prsty (druhý a třetí) směřují dopředu a další dva (první a čtvrtý) dozadu. Takto utvářené nohy umožňují papouškům výborné šplhání, ale i obratné uchopení a podávání potravy. Křídla papoušků jsou většinou dlouhá, zašpičatělá, ocas někdy poměrně dlouhý a špičatý, jindy spíše krátký a hranatý. Let papoušků je rychlý a přímočarý a celá řada druhů jsou i vytrvalými letci. Převážná většina druhů papoušků je zbarvena velmi pestře. Pohlavní dimorfismus je u některých druhů znatelně vyvinut, u dalších jsou obě pohlaví téměř nerozeznatelná. Kostrční žláza je u papoušků vyvinuta slabě a u některých druhů chybí úplně. Slepá střeva jsou velice málo vyvinutá nebo zcela chybí. Velikost papoušků kolísá od 10 – 15 cm (andulka vlnkovaná, agapornisové) až po 1 m (arové).

Životním prostředím papoušků jsou jak husté tropické pralesy, souvislé lesní celky, křovinaté pásy buše a lesostepi, tak i parky a zahrady. Některým druhům nevadí ani přítomnost člověka a hnízdí i v blízkosti zemědělských farem nebo i v městských parcích.

Papoušci jsou družnými ptáky, ale mláďata vychovávají většinou jednotlivé páry v přísně střeženém hnízdním území. Mimohnízdní populace se však zpravidla sdružují do velkých hejn, která se toulají, často i na značně velké rozloze za potravou a vodními zdroji. Chovný pár u velké většiny se tvoří na celý život a ke změně partnera dochází většinou jen při jeho úhynu. Hnízdění probíhá nejčastěji v dutinách stromů, ale i v zemi, některé druhy hnízdí např. i v termitištích. Výjimku tvoří jihoamerický mníšek šedý, který si svoje kulatá hnízda buduje z větviček a klacků v korunách stromů nebo keřů. Vejce papoušků jsou bíle zbarvena a jejich velikost je závislá na konkrétním druhu. Menší druhy hnízdí často několikrát za rok, středně velcí a velcí papoušci většinou jen jedenkrát za sezónu. Inkubační doba se pohybuje v závislosti na druhu mezi 16 – 35 dny. Mláďata se líhnou slepá, pokryta jemným chmýřím. Bývají krmena často oběma rodiči, u některých druhů však krmení obstarává pouze samice. Délka krmení mladých je značně rozdílná v závislosti na druhu a jeho velikosti a kolísá mezi 5 – 10 (12) týdny. Větší druhy krmí svoje mláďata v hnízdě delší dobu.

Potravu papoušků tvoří semena a zelené části nejrůznějších druhů rostlin, květy, pupeny a plody stromů a keřů, ovoce a bobule. V době odchovu mláďat je nutné krmivo obohatit o bílkoviny živočišného původu.

Papoušci mají ze všech ptáků nejvíce vyvinutý mozek. Jsou to ptáci nesmírně inteligentní a učenliví. Některé druhy jsou schopny naučit se a pamatovat celou řadu slov a zvuků a jsou dokonce schopni spojovat je s určitými situacemi. Pro svoji přítulnost, učenlivost, poměrně snadné ochočení při individuálním chovu, pestré zbarvení a celou řadu dalších vlastností jsou papoušci nejčastěji chovanými ptáky na světě.