Křepelky japonské masné (kř JPM)
Křepelky japonské nosné (kř JPN)

Křepelka japonská (Coturnix japonica) je až tak blízce příbuzná evropské křepelce polní (Coturnix coturnix), že je někteří odborníci spojují jako dva poddruhy do jednoho druhu. Podle mínění jiných, což akceptuje i tento text, se jedná o dva dobře rozlišitelné druhy, které se ani příliš neliší způsobem života, ale obývají různé části světa. Křepelka polní hnízdí v mírné a teplejší části Evropy, v severní Africe, Malé a Střední Asii a v Indii. V severnějších končinách je tažná. Křepelka japonská naproti tomu obývá jenom východní Asii a je stálá. Domestikace japonské křepelky proběhla koncem středověku ve 14. a 15. století v Číně a Japonsku, kde křepelky chovali jako domácí miláčky a objekt oblíbených zápasů kohoutků. Teprve ve 20. letech minulého století začali křepelkám jako užitkovým ptákům věnovat pozornost evropští i američtí chovatelé, farmáři a kuchaři. Prošlechtili první linie specializované na maso nebo vejce, ale širší obliby tyto vysokoužitkové křepelky došly až na konci 20. století. Za přibližně 500 let se z domestikované populace vyvinulo několik typů a barevných rázů odlišného užitku, aniž by se nějak rozlišovala jednotlivá křepelčí plemena. Nosné typy, které časově předcházely masným, byly šlechtěny na vysokou produkci lahodných vajíček s nízkým obsahem cholesterolu, ale vysokým podílem vitaminů a stopových prvků jako vápníku, fosforu či železa; jsou jim tudíž přičítány posilující účinky na konzumenta. Snáška původních domestikovaných slepiček nepřekračovala 60 vajec ročně, kdežto moderní nosné linie produkují za desetiměsíční snáškové období kolem 300 vajec, tj. téměř 1 denně. Zajímavá je široká škála zbarvení skořápek. Slepičky křepelek rychle dospívají a začínají snášet už v 6. týdnu, kdežto mladé slepice nejdříve v 5. měsíci. Nejznámější je japonská nosná křepelka vyšlechtěná v Japonsku, která se dnes chová po celém světě.

Šlechtění na masnou užitkovost nejdále dovedli v USA, odkud pochází všeobecně chovaná americká brojlerová křepelka nebo faraón. U všech ostatních kurovitých ptáků jsou samci daleko mohutnější než samice, ale u těchto dvou rázů křepelek je tomu naopak. Jatečné hmotnosti kolem 180 - 250 g dosahují už v 6 - 8 týdnech. Na rozdíl od prsní svaloviny kuřat nebo krocanů, která je světlá, jsou prsa křepelek i perliček tmavá podobně jako „stehna". Maso průmyslově produkovaných křepelek se vyznačuje lahodnou plnou chutí a křehkostí. Za zmínku stojí vysoká produkce násadových vajec, jejichž přebytky se distribuují také na trh. Slepička faraóna snáší 250 - 290 vajec, takže se blíží prošlechtěným nosným hybridům. K okrase a pro potěchu se chovají např. křepelky černobílé smokingové, mandžuské zlaté nebo mahagonové. O poznání menší než japonská křepelka je křepelka čínská (Coturnix chinensis), chovaná po celém světě jako klecový pták pouze pro potěchu. Na rozdíl od obou výše uvedených druhů je sameček mnohem pestřejší než samička. I u ní bylo v posledních desetiletích vyšlechtěno několik barevných rázů. Je klidného temperamentu, krmí se hlavně směsí různých druhů prosa a zdržuje se převážně na zemi. Vhodně doplňuje ptačí obsádku voliér, ale dobře prosperuje po párech i v samostatné kleci.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)
Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)