Sebritky (SE)

Asi tak před 200 lety vyšlechtil anglických chovatel lord Sebright barevně unikátní slepice, které se dodnes drží jako velice populární plemeno. Výchozí materiál není přesně znám, ale Sebright zcela jistě použil hamburčanky, paduánky a blíže nespecifikovaná asijská zakrslá plemena. Každopádně v plné míře naplnil svůj cíl a vytvořil zakrslé okrasné plemeno se základní světlou barvou peří, kterou ještě doplňují tmavé lemy jednotlivých per. Potlačil sekundární pohlavní znaky kohoutů, hlavně mohutné srpy a bohatý sedlový závěs, což se projevuje dodnes. Sebritky se běžně chovají po celém světě, ale nejvíce příznivců mají v USA a Velké Británii.

Malý tělesný rámec dovoluje úspěšný chov v omezených podmínkách příměstské a městské zástavby, kam se několik čtverečních metrů výběhu vejde. Kohouti kokrhají málo a jejich hlas je relativně tichý, takže neobtěžuje sousedy. Temperament sebritek je dosti živý a vždy uvítají možnost proběhnout se mimo výběh po zahrádce. Přes vrozenou pohyblivost a živost se poměrně snadno ochočí tak, že se nechají pohladit. Jen kvokavost je slabší, ale zpravidla postačující pro obnovu hejna, pokud ovšem majitel chce v městských podmínkách kuřata odchovávat. Někdy je pohodlnější si několik nových zvířat občas koupit od renomovaného chovatele. Uvádí se, že pohlavní aktivita kohoutů klesá během zimy a vzrůstá až se zvyšující se jarní teplotou, takže maxima dosahuje koncem jara a počátkem léta. To je mezi domácími kury neobvyklé, protože pro kohouty všech ostatních plemen je typický vysoký sexuální apetit po celý rok, vyjma doby pelichání. Přirozené načasování výchovy kuřat u sebritek tak spadá do doby nejlepších klimatických podmínek, kdy je také dostatek doplňkové potravy, ovšem mají-li možnost ji sbírat ve výběhu. Velkým handicapem sebritek je, podobně jako je tomu u barneveldek, značná náchylnost k Markově chorobě, kterou lze předcházet jen očkováním jednodenních kuřat.

I když byla vyšlechtěna další zbarvení, všeobecně je akceptováno nejoblíbenější původní zlaté a stříbrné černě lemované. Potlačení kohoutích znaků provází stejná kresba peří obou pohlaví. Standard požaduje široký trup, vysoko nesený vějířovitý ocas a lehce spuštěná otevřená křídla nedotýkající se ani špičkami letek země. Hřeben je růžicový s delším oblým trnem, laloky středně dlouhé, zakulacené. Jen tyto mohutněji vyvinuté struktury odlišují, vedle velikosti, kohouta od slepice. Středně velké ušnice jsou červené, oční duhovka tmavě hnědá až hnědočerná. Zobák je hnědavý, běháky modrošedé.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)