 |
|
Rýnské slepice (RS)) "OP")
I když byly jako plemeno uznány až někdy počátkem 20. století, podobně vyhlížející slepice se již v minulých staletích chovaly také v německém regionu Eiffel kolem Rýna. Odedávna převládalo černé zbarvení, které také bylo jako první standardizováno. Přes starobylost se nikdy nerozšířily mimo svou domovinu a dodnes se jejich chovu ve světě věnuje jen hrstka nadšenců. Totéž se vztahuje i na zdrobnělou formu, standardizovanou poprvé v Německu už roku 1932. Je jen asi poloviční velikosti, ale je proporčně jiná než velká forma, a to podstatně subtilnějšího tělesného rámce. I když jsou dodnes nejoblíbenější v nejstarším černém zbarvení, uznává se nyní rovněž bílé, modré, krahujcovité či koroptví.
Typická je otužilost vůči nízkým teplotám, takže aspoň některé nosnice zůstávají ve snášce i během zimy. Nerady létají, takže je lze chovat i v omezeném výběhu za nižším oplocením. Nejlépe, pochopitelně tak jako jiná původní plemena, prospívají ve volném chovu, kdy si pilně opatřují doplňkovou potravu. Jsou mírného temperamentu, pouze dospělí kohouti bývají vůči jiným kohoutům dost agresivní a zpravidla díky robustní postavě a bojovému nasazení vetřelce zaženou. Tento povahový rys musí mít majitel na paměti, pokud by, byť ve větším výběhu, chtěl chovat i příslušníky dalšího plemene.
Vzájemné půtky a pronásledování nesvědčí ani jednomu ze soupeřů. Slepice se při soustavné snaze stanou tak krotké, že se nechají hladit. Jejich kvokavost není častá, ale zpravidla postačuje pro přirozenou obnovu chovné skupiny. Kvočny jsou příkladnými matkami.
Nejoblíbenější je černé zbarvení, které se připouští jako jediné v některých národních standardech. Existuje však i zbarvení bílé, krahujcovité nebo koroptví. Standard bez ohledu na zbarvení požaduje robustní postavu, vodorovný hřbet, široký ocas a dlouhé srpy kohoutů, pro které je též typický nižší růžicový hřeben s pevným perlováním a kratším trnem. Hřeben slepic někdy jen mírně vystupuje z temenního peří. Laloky jsou malé a zakulacené, ušnice drobné, bílé. Oční duhovka závisí na pigmentaci opeření, tmavší zbarvení se vyznačují duhovkou tmavohnědou, bílé pak červenohnědou. Zobák je tmavě hnědý a běháky břidlicově šedé. Bílé zbarvení má tyto struktury bělavé.
Hmotnost kohouta 2 - 2,8 kg
|
