Plymutky (PL)

Podobně jako orpingtonky také plymutky vznikly cíleným šlechtěním, kterým byly získány slepice s kombinovanou užitkovostí, s žíhaným peřím a také odolné vůči klimatickým vlivům i vůči nemocem. Původní jméno plemene bylo v angličtině „Barred Plymouth Rock" tedy „Pruhovaná plymouthská skála". Výchozím šlechtitelským materiálem byly tehdejší formy dominikánek, brahmanek a kočinek. Plymutky byly oficiálně uznány již roku 1874 a dodnes patří po celém světě k nejrozšířenějším plemenům. Posléze vznikla další zbarvení, z nichž bílé se v 2. polovině 20. století stalo hlavní mateřskou linií kuřecích brojlerů typu Ross nebo Hybro. Otcovskou linii u nich tvoří bílé kornyšky. V drobných chovech sice popularita plymutek trochu poklesla, ale na výstavách stále patří k nejhojnějším exponátům a zdá se, že v zájmových chovech se jich módní vlny vůbec netýkají.

Původní úsilí vyšlechtit odolnou slepici se naplnilo úspěšným chovem plymutek v různých zeměpisných šířkách a nadmořských výškách. Dobře prosperují v omezeném i velkém výběhu. Jsou sice shánčlivé, ale skoro nelétají, takže jim ve výběhu postačuje nízké oplocení. Pokud jsou vypouštěny do okolí stavení, nikdy se netoulají příliš daleko a jako jiné slepice s klidným temperamentem se snadno naučí přicházet na pokyn chovatele.

Stále se nejčastěji chovají „klasické" žíhané plymutky, u kterých se na jednotlivých perech pravidelně střídají světlejší šedomodré a černé proužky. Černá je považována za základní barvu. Světlé pruhy jsou geneticky vázány na pohlavní chromozomy. Tím si vysvětlíme, proč slepice, které po rodičích nesou jen jeden tento gen, mají světlé pruhy slabší, a tak působí tmavším dojmem. Kohouti mají dva geny, světlé pruhy jsou širší a kohout je pak celkově též světlejší. Jako výchozí materiál velkochovů se v rozvinutých zemích chovají jen bílé plymutky, ale další zbarvení se dosti běžně vyskytují u specializovaných chovatelů. Všeobecně se ještě uznává zbarvení žluté, černé a koroptví.

Plymutky jsou robustnější postavy, spíše obdélníkového tělesného rámce. Hřeben je menší, vzpřímený s 5 - 7 zuby, který se někdy u slepic skoro ztrácí v temenním peří. Laloky jsou prostředně velké, podlouhlé, ušnice červené, oční duhovka oranžově červená. Zobák a běháky jsou bez ohledu na pigmentaci peří žluté, ale slepicím ke konci snášky bělají. Původní sytý odstín získají až po přepelichání.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)