Orlovky (OL)

Starobylé plemeno, které jako jedno z mála je původem z centrálního Ruska, kde vzniklo koncem 19. století křížením selských slepic s malajkami. Výsledkem byly odolné slepice charakteristické postavy s výrazným péřovým vousem a vyšší snáškou. Do zahraničí se nikdy nerozšířily jako užitkové, ale během 20. století jenom jako unikátní okrasné plemeno. Větší popularity dosáhly orlovky zdrobnělé, vyšlechtěné v Německu kolem roku 1920. Obě formy jsou sice vzácné, ale chovají se dnes po celém světě pro zbarvení a postavu.

Orlovky jsou naprosto otužilé k mrazům a nízký ořechový hřeben není náchylný k omrzání. Lépe prosperují ve větších výbězích, protože jsou velmi shánčlivé a na zemi pohyblivé, i když létají jen málo. V omezeném prostoru se nepříjemně projevují živé až agresivní rysy jejich temperamentu. Je proto potřebné, aby se pronásledovaní submisivní jedinci mohli někde ve výběhu ukrýt, když už nemohou dál utéci. Situace se vyhrotí vždy po doplnění chovného hejna novými přírůstky, ale po několika dnech se znatelně uklidní, když už každý jeho člen má své místo v hierarchii přesněji určené. Mladí kohouti se s aktuálním zařazením nikdy nespokojí a hašteří se neustále, aby si vybojovali vyšší příčku hodnostního pořadí. Doporučuje se držet je spolu se starým kohoutem, který jako dominantní jedinec tlumí jejich bojechtivost. I když je kvokavost vzácná, tak pokud nastane, kvočna pevně sedí a spolehlivě vodí kuřata.

Standard požaduje vysoký a vzpřímený postoj s vysoko neseným delším ocasem. Největší oblibě se stále těší klasické trojbarevné zbarvení (červeně porcelánové). Základem je tmavě hnědá až mahagonová barva, kterou doplňuje kresba jednotlivých per. Ta jsou zakončena červenavou skvrnou s bílou tečkou (perlou). Existuje i hnědé zbarvení bez bílých perel, kde je žádoucí silný mahagonový lesk. Posledním uznávaným zbarvením je bílé, u něhož je obtížné potlačit žlutý, z hlediska standardu nepřípustný nádech. Bílé zbarvení je jen málo rozšířené. Hřeben kohoutů je malý, kdežto slepicím chybí úplně, resp. je jen naznačený a skrytý v temenním peří. Charakteristické jsou bradové a lícní vousy, které zakrývají červené ušnice, laloky a obličej. Oční duhovka je oranžová až červená, standard požaduje „divoký vzhled" očí. Běháky i zobák jsou žluté a u silně pigmentovaných jedinců se na slemeni zobáku objevuje podélná tmavá skvrna.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)