Hempšírky (NH)

Ve 30. letech 20. století vzniklo cílenou šlechtitelskou prací v USA plemeno s kombinovanou užitkovostí (uznáno roku 1935), které se primárně odvozovalo z rodajlenek, ale nebylo poznamenáno jejich nedostatky, především pomalým růstem kuřat, jejich nedostatečným opeřováním a relativně nízkou produkcí vajec. Hempšírky si velice rychle získaly popularitu v zemi původu a kolem poloviny 20. století se začaly masově dovážet také do západní Evropy. Dodnes patří k nejdůležitějším plemenům v malochovech Evropy a Severní Ameriky.

K oblibě přispívá jejich klidný temperament, minimální vzájemná agresivita a nenáročnost na krmení. Nejsou plaché a vždy se v chovné skupině najdou jedinci, kteří se naprosto ochočí, zvláště pak slepice. Hempšírky prospívají rovněž v omezeném výběhu a s ohledem na vyšší hmotnost nevzniká nebezpečí přelétnutí ani nižšího oplocení. Vycházejí do okolí stavení, kde pilně shánějí doplňkovou potravu. I když v evropských chovech převažuje původní těžší ráz trojúhelníkovitého tělesného rámce, existuje též lehčí nosná linie, která produkuje v dobrých podmínkách až 200 vajec. Kvokavost je ve všech liniích minimální, takže skoro nenarušuje průběh snášky chovné skupiny. Mladé kuřice začínají snášet kolem půl roku věku. Během jara a léta všem dobrým nosnicím bledne peří i běháky, a to nejen působením slunečního záření, ale podle názoru většiny odborníků, také odebíráním pigmentů v pokožkových buňkách do produkovaných žloutků a vaječných skořápek. Přepelicháním a současným přerušením snášky nosnice opět nabudou syté barvy peří i běháků. Původní a dosud také nejoblíbenější je hnědočervené zbarvení s černými rýdovacími pery. Jen zřídka jsou v drobných chovech k vidění hempšírky bílé, které řada národních standardů ani neuznává jako zbarvení. Zatím se jen jako výstavní rarita vyskytuje červenohnědé zbarvení s modrou kresbou, která se častěji objevuje v nosné linii jako důsledek přikřížení moderních nosných hybridů. Černé partie hnědočervených hempšírek nahrazuje modrošedá. Hřeben kohouta je jednoduchý vzpřímený se 4 - 6 zuby, u slepic je menší, vzpřímený. Laloky jsou středně velké a živě zbarvené, podobnou červení se vyznačují také ušnice. Oční duhovka je zářivě červenohnědá. Zobák je žlutý a původně sytě žluté běháky se v průběhu snášky stávají až bělavé. U kohouta pochopitelně původní barva běháků zůstává zachována po celý život. Kuřata se poznají podle masových běháků a bělavého prachového peří na spodině trupu, kdežto na zbytku těla jsou rezavá. Pocházejí-li kuřata z rodičovských linií odlišných genetických faktorů pro zbarvení, vykazují podle pohlaví odlišné zbarvení ihned po vylíhnutí a lze využít tzv. colorsexingu, tj. oddělení kuřat podle pohlaví a přizpůsobit tomu technologii jejich výkrmu nebo kohoutky ihned vyřadit.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)