Maransky (MR)

Poměrně moderní plemeno vzniklo ve Francii počátkem 20. století a vedle své domoviny se navíc stalo neobyčejně populární ve Velké Británii, kde vyšlechtili jak varietu s lysými běháky, tak i zdrobnělou formu. Prošlechtění maransek bylo odpovědí na stále se zvyšující poptávku po vejcích s pigmentovanou, hnědou skořápkou v západní Evropě. Kromě výše uvedených států ale toto plemeno nikde nedošlo větší obliby a producenty hnědých vajec se tam v průběhu 20. století stala plemena jiná, popř. jejich užitkoví hybridi. Maransky zůstaly jen zajímavou raritou. Plemeno se vyznačuje značnou otužilostí a bezproblémovým chovem. Prospívají i v malých výbězích a pro těžší tělesnou konstituci nemají tendence přeletovat oplocení. Mají-li možnost, pilně sbírají doplňkovou zelenou a živočišnou potravu, takže vhodně snižují množství pravidelně nabízeného krmiva. Je jim sice vlastní klidný temperament, ale od člověka, vyjma chovatele, si udržují jistý odstup. Jako většina novějších plemen nejsou slepice kvokavé, takže při odchovu je nutno volit náhradní řešení. Zato kuřata rostou rychle a slepičky nesou nejpozději již kolem 6. měsíce života. Nezvykle silná skořápka vajíček umožňuje velice snadnou manipulaci bez nebezpečí poškození i delší skladování a kupující přitahují zvláště temnou pigmentací. Intenzita zbarvení skořápky se mění během snášky, nejhnědší je na počátku a pak vajíčka dosti znatelně blednou. Ale i tak patří k nejtmavším na trhu. Všeobecně se uznává pět zbarvení - bílé, krahujcovité, stříbročerné, černé a nejoblíbenější měděné černé. Na rozdíl od jiných plemen s tmavým zbarvením, standard maransek dovoluje jen minimální kovový lesk. Vyjma anglické linie se požaduje řídké opeření vnější strany co nejbělejších běháků a prstů, což představuje jistý šlechtitelský "oříšek" a v ideálním stavu je tato kombinace opravdu vzácná. Sporá peříčka jsou patrná už na běhácích čerstvě vylíhlých kuřat, která jsou, vyjma bílého zbarvení běháků a břicha, černá. Hřeben kohouta je vzpřímený, středně velký, u slepic se připouští lehké sklopení. Laloky jsou oválně vejčité, poměrně velké a sytě vybarvené. Ušnice jsou červené a oční duhovka svítivě žlutooranžová. Na rozdíl od co nejsvětlejších běháků je požadován tmavý zobák, jehož pigmentace je nejsilnější při kořeni horní čelisti. Ocas musí být vějířovitě rozevřený, u kohoutů z profilu jakoby uťatý, protože srpy jen málo přečnívají rýdovací pera.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)