Forverky (FO)

Tyto slepice sice na první pohled vypadají jako zmenšené lakenfeldky, ale se žlutým (okrovým) peřím a nízko neseným ocasem. Zatímco lakenfeldky byly vyšlechtěny už počátkem 18. století a jejich předci nejsou dostatečně zřejmí, forverky jsou produktem cíleného úsilí německého chovatele Vorwerka na přelomu 19. a 20. století, který se snažil o vytvoření plemene s kombinovanou užitkovostí a typickým lakenfeldským zbarvením, které by bylo méně náchylné ke znečištění v průmyslových nebo městských aglomeracích. Základní kresba původního lakenfeldského plemene zde byla doplněna žlutou barvou pocházející z přikřížených orpingtonek odpovídajícího zbarvení. Další vlastnosti pak pocházejí od otužilého a aktivního plemene andalusek. Ke standardizaci forverek došlo v Německu roku 1919 a velmi záhy získaly ve své vlasti řadu příznivců. V zahraničí se však tehdy skoro neprosadily, takže když po II. světové válce německé chovatelství upadalo, plemeno skoro vymizelo. Po celá 60. léta 20. století pak hrstka nadšenců hledala po tehdejším západním Německu jednotlivá zvířata žlutého lakenfeldského zbarvení, vykupovala je a založila současnou životaschopnou populaci. Dnes užitkovost stojí stranou zájmu a forverky se chovají po celé Evropě hlavně pro atraktivní vzhled.

Jako plemeno s velkým podílem krve aktivních selských slepic a andalusek, forverky lépe prospívají ve větších výbězích. Jsou ale snadno ochočitelné, a pak je lze téměř bez problémů úspěšně chovat v omezeném prostoru, ale vždy jsou vděčné, mohou-li se denně alespoň na chvilku proběhnout kolem stavení nebo po zahrádce. Zdědily také schopnost létání, která se u podobně těžkých plemen zpravidla vytratila, takže se doporučuje malý výběh svrchu pokrýt pletivem. K výkyvům počasí ani chorobám nejsou náchylné a celkem spolehlivě nesou během zimy. Kvokavost je jen slabá, ale životaschopná kuřata se vyznačují rychlým růstem za efektivního využívání krmiva. Charakteristického zbarvení nabývají až druhým rokem po pelichání. Hřeben kohouta forverek je středně velký, jednoduchý, vzpřímený. Laloky jsou menší, zaoblené. U slepic jsou tyto útvary mnohem menší, ale stejného tvaru. Ušnice jsou malé, vejčité a smetanově bílé. Standard požaduje břidlicově šedé nebo šedomodré běháky a zobák.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)