Bojovnice novoanglické (BNA)

Ani po zákazu kohoutích zápasů v Anglii roku 1849 jako barbarské zábavy neupadl zájem o tuto kratochvíli širokých vrstev úplně. Ubíral se však cestou šlechtění nových bojovných plemen z hlediska estetického a zájmového s cílem výstavních slepic bojovného exteriéru, ale mírného temperamentu. Výchozím materiálem byly agresivní staroanglické bojovnice a malajky. Z jejich potomků byli přednostně vybíráni subtilní, dlouhonozí jedinci, až se koncem 19. století stabilizovaly současné novoanglické bojovnice. I když jsou ve své domovině populární, do zahraničí se rozšířily jen málo. Původní agresivita je potlačena natolik, že lze chovnou skupinu slepic a kohouta držet pospolu, nikoli po oddělených párech jako jiná bojovná plemena. Dokonce i nový přírůstek slepic lze zařadit do hejna a jenom zřídka vyvolá agresivitu družek. Pouze kohouti zůstávají hašteřiví, takže dva či více se pohromadě nesnesou. Po delší době se slepice dokonce ochočí tak, že se chovatelem nechají hladit. Krotkost se vyplatí při předepsaném pózování na výstavách, kde slepice zaujímají „vypnutý" postoj zdůrazňující jejich štíhlé tělo. Postoj se učí tak, že je chovatel krátce přidržuje rukama a pokud chovanec chvíli vydrží, je odměněn pamlskem. Na prezentaci pak už stačí krátký stisk rukama, aby slepice předepsanou figuru zaujala. Výjimečně pak nic za odměnu dostat nemusí, ale pokud by se reflex oblíbenou potravou neposiloval, časem by vyhasnul.

Pro chov bojovnic postačuje menší výběh, ale doporučuje se vrchní zakrytí, protože jejich létavost je dobře zachována. Ani páření, ani kvokání nejsou problematické, ale štíhlé slepice obsednou jenom několik vajec, takže je praktičtější větší počet vajec podložit kvočně robustního vzrůstu. Při plánování rozmnožování je nutné vzít v potaz, že slepice nesou jenom 3 - 4 měsíce a růst kuřat je pomalý. Přitom je nejlepší, aby už koncem léta byla kuřata plně vyspělá. Lépe tak přečkají nepříznivé roční období a na podzim jsou využitelná pro případnou výstavu. Standard předepisuje postoj daný tvarem a držením trupu na vysokých nohách. Zbarvení je druhotné a existuje škála zhruba 10 různých barevných a kresebných rázů uznávaných ve všech zemích. Nejběžnější je bílé, černé, modré, koroptví a sedlaté zbarvení. Dřívější móda vyžadovala kupírování hřebene a ušnic u kohoutů - bojovníků. Dnes už kupírování považujeme za eticky nepřijatelné a obě pohlaví se pyšní středně velkým vzpřímeným hřebenem. Laloky jsou malé, oblé, ušnice červené. Oční duhovka je červeně oranžová, výraz oka se požaduje „ohnivý". Zobák je rohové barvy s tmavým pruhem na slemeni, jehož intenzita odpovídá míře pigmentace jedince. Podobně odpovídají pigmentaci běháky, které jsou u bílého zbarvení žluté, kdežto u ostatních břidlicové.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)