Brahmánky (BH)

Existence mohutných jihoasijských slepic byla Evropanům známa již řadu století, ale moderní plemeno bylo vyšlechtěno až v Evropě a USA někdy kolem poloviny 19. století. Dodnes se vedou spory, zdali za brahmánky považovat původní indické kury obdobného exteriéru, nebo až jejich křížence s malajkami a kočinkami, kteří byli vyšlechtěni až koncem 1. poloviny 19. století na východním pobřeží USA v okolí Bostonu. Nová populace se vyznačovala dobrou zmasilostí, rychlým růstem a vysokou produkcí vajec s hnědou skořápkou během celého roku. Vysoce užitkové slepice byly pod názvy „chittagon" nebo „shanghaj" roku 1852 importovány do Evropy a později přejmenovány podle indického města a řeky Brahmaputry. V současnosti se kritérium užitkovosti poněkud vytratilo, ale pro svůj atraktivní vzhled jsou brahmánky populární po celém světě.

Chov je sice snadný, ale zvířata vyžadují přiměřeně velký kurník a výběh. Protože skoro nelétají, může být oplocení jen symbolické, tj. kolem 50 cm výšky. Přes robustní postavu nejsou brahmánky líné a ve větším výběhu pilně shánějí doplňkovou potravu. K majiteli i nově získané exempláře přilnou během několika týdnů a naučí se přicházet na zavolání nebo zapískání. Jen je nesmíme zapomenout odměnit drobným pamlskem nebo krmítkem plným kvalitního krmení. Kohouti se často ozývají na svoji postavu nezvykle jemným kokrháním a mezi sebou projevují jen minimální soupeřivost. Slepice jsou vzájemně naprosto snášenlivé. I když snášejí poměrně drobná vejce, některé nesou pilně od pozdního podzimu do časného jara, kdy si teprve dají pauzu. Kvokavost je pevně geneticky fixovaná a kvočnu lze osadit až na 20 vajec, která trpělivě vysedí a spolehlivě odvodí kuřata. Pozůstatkem po předcích je však jejich pomalý růst, který výrazněji neurychlilo ani šlechtění v posledních 150 letech. Kuřice sice začínají nést už v 7. či 8. měsíci, ale plně dorůstají až kolem jednoho roku života a kohoutci se úplně vyvinou teprve po 16 - 18 měsících.

Původní zbarvení brahmánek je světlé, kolumbijské, a zůstává nejoblíbenější. Teprve v posledních desetiletích se rozšiřují další zbarvení a kresebné rázy odvozené především od koroptvího zbarvení, např. stříbrné koroptví. Koncem 19. století vzniklo v USA přikřížením kočinek a dalších plemen tmavé zbarvení, které se rychle stalo velice populární i v Anglii, ale ne nadlouho. Při normálním postoji jsou brahmánky nejvyšším plemenem (až kolem 80 cm). Typické je bohaté opeření holení a běháky porostlé tzv. rousy, které přecházejí na prostřední a vnější prsty. Hřeben je malý, trojřadý, hráškový až ořechový. Laloky mají malé, dobře zaoblené a navzájem oddělené kožitým podbradkem, tzv. uzdičkou. Ušnice jsou malé, červené, oční duhovka je oranžově červená a kolem očí je zřetelně vyrýsované obočí. Rohovité části běháků a zobák jsou žluté, na slemeni doplňuje světlý zobák hnědavý pruh.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)