Australky (AU)

Poměrně mladé plemeno vzniklo cílenou šlechtitelskou prací v první čtvrtině 20. století v Austrálii a ve Velké Británii, takže jako země původu bývají uváděny oba státy. I když se australky velikostí blíží spíše masným plemenům, jsou pilnými nosnicemi, a tak i jejich zařazení mezi nosná plemena je zcela oprávněné. První australky bezpochyby vznikly kombinovaným křížením několika plemen, ale výchozí materiál je dodnes nejasný, vyjma zcela evidentního vlivu orpingtonek. Pro svou všestrannou užitkovost a zajímavý vzhled se záhy rozšířily do celého světa. Vyznačují se klidným temperamentem, malou létavostí, ale vytrvale hledají doplňkovou zelenou nebo živočišnou potravu, pokud mají možnost pohybu ve volném výběhu. Zvláště slepice jsou vůči sobě velice snášenlivé, protože agresivní jedinci se prakticky nevyskytují. Jateční kohouti odstavení od chovného hejna se dají chovat společně až do doby vyskladnění, aniž by na sebe útočili. Pro malochovy je výhodná nízká kvokavost a pravidelná snáška rozložená po větší část roku, vyjma doby pelichání a nejkratších zimních dnů. Kuřata rychle rostou a kuřice dospívají ještě před dovršením půl roku věku. Někteří jedinci, zpravidla slepice, neobyčejně zkrotnou a stávají se tak domácími mazlíčky. Hlavně pro potěchu se chovají zdrobnělé australky vyšlechtěné ve Velké Británii a jako samostatné plemeno uznané roku 1960. Od té doby prodělaly další šlechtění nejen tam, ale také v západní Evropě, především v Německu. Podobně jako u velké formy se všeobecně uznává pouze bílé, modré a nejoblíbenější černé zbarvení s vysokým smaragdovým leskem.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)