Araukany (AR)

Původ plemene stojícího svou užitkovostí na pomezí nosných a bojovných slepic je zahalen tajemstvím. Jako výjimka mezi plemeny slepic pochází z Jižní Ameriky, kde bylo vyšlechtěno v Chile. Podle místního bojovného indiánského kmene dostalo moderní evropské jméno. Protože domestikace kura proběhla podle současných poznatků z předků vyskytujících se pouze v jihovýchodní Asii, musely být v průběhu věků původní araukany do Jižní Ameriky dovezeny, a to nejpozději v době příchodu prvních španělských konkvistadorů počátkem 16. století, a teprve potom místním obyvatelstvem dále šlechtěny. Domorodci araukany chovali bez povědomí širší chovatelské veřejnosti až do poloviny 20. století, kdy se plemeno stalo módním v Severní Americe i v Evropě pro svůj bizarní zjev a pro neobvyklou barvu vaječných skořápek v různých odstínech modré, zelené nebo dokonce růžové. Plemeno bylo samozřejmě v Evropě odborníkům známé již předtím a někteří nadšení západoevropští chovatelé se snažili o fixaci výrazných plemenných znaků a standardizaci chovů. V poslední čtvrtině 20. století byla uznána zdrobnělá forma v 8 typech zbarvení.

Jako jiná původní plemena se araukany vyznačují otužilostí a dovedností sběru potravy v přírodě. Nezvyklá je ale na druhé straně omezená schopnost letu a podivuhodně klidný temperament, což obojí umožňuje jejich úspěšný chov v omezeném výběhu, pokud dostávají patřičně vyváženou potravu včetně bílkovinné složky. Chov pro výstavní účely, tj. přítomnost co největšího počtu charakteristických plemenných znaků, je dosti komplikovaný, protože se udržují především v heterozygotních liniích; podle současných názorů není žádný znak ani u homozygotů letální, což se přisuzovalo hlavně licousům. V chovném materiálu se vždy početně objevují jedinci s nedostatečně vyvinutými nebo chybnými parametry, takže výběr dokonalého výstavního vzorku nebývá jednoduchý. Zvláště je ceněna robustní příď těla, široká hlava, péřové licousy porůstající ušnice, vous na bradě a absence rýdovacích per. Zbarvení je různé a plemenné standardy se v jednotlivých státech liší. Vždy je více ceněno zbarvení černé, modré nebo divoké, podobné kuru bankivskému. Spíše než na zbarvení je kladen důraz na typické plemenné znaky, mimo jiné i nepravidelně zprohýbaný nízký hřeben a zelenavé běháky. Ve světě bývá akceptováno asi 13 barevných rázů a kreseb, ale ne všechny jsou v jednotlivých státech standardizovány.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)