Kachny smaragdové - k SM

Jsou jedním z mála plemen, u kterých vždy převažovalo estetické a okrasné hledisko nad užitkovostí. Původ není dosud plně objasněn a názory se různí. Podle jedné verze pocházejí ze severoamerické podobně zbarvené kachny cayuga, podle jiné z předků indických nebo dokonce z východní Argentiny, odkud byla smaragdová kachna podle historicky doložených pramenů poprvé importována do Anglie již počátkem 2. poloviny 19. století. Tam vzbudila subtilním zjevem a skvostně lesklým tmavým peřím senzaci. Dnes je předmětem zájmových chovů po celém světě a obvykle nechybí ani v expozicích vodních ptáků zoologických zahrad.

Smaragdové kachny se vyznačují živým temperamentem a pohyblivostí. Nejlépe prosperují tam, kde mají k dispozici větší vodní nádrž a kde se plně projevuje jejich shánčlivost. Doplňkovou potravu ale pilně sbírají i na souši, protože poměrně rychle a vytrvale pobíhají. Nohy totiž nejsou posunuty výrazněji dozadu za těžiště trupu, takže se moc nekolébají a chůze je nikterak neunavuje. Lehký tělesný rámec dokonce výrazně neomezuje ani jejich letové schopnosti, takže se naučí zalétávat na blízkou vodu, ale pravidelně a spolehlivě se vracejí domů ke krmení a odpočinku. Menší tělesné rozměry dovolují jejich chov v omezeném výběhu, kde dobře prosperují, mají-li kvalitní pestré krmivo a patřičně velkou nádrž ke koupání. Pravidelná péče o peří je totiž podmínkou jeho žádoucího kovového lesku. Jejich výběh musí být svrchu krytý např. pletivem, aby kachny neuletěly; pokud ovšem situace kolem majitelova domu nedovoluje popřát jim úplnou volnost pohybu. Snáška je mnohem nižší než u prošlechtěných plemen, ale na rozdíl od nich kachna spolehlivě zahřívá vejce a vodí kachňata. Dá se dobře použít jako náhradní kvočna jiných exotických druhů kachen, které v zajetí někdy inkubují neochotně, ale zato pilně snášejí vejce. Chceme-li kachnu nasadit a neodebíráme-li vejce, snese jich 10 - 15 a pak zasedne. Při odebírání vajec dosáhneme produkce asi přibližně dvojnásobné. Zpočátku snášky se vejce vyznačují sytě zelenou skořápkou, pozdější vejce ji mají podstatně světlejší, ale vždy nazelenalou. Z dorostu vytřídíme jedince s jednotlivými světlými pírky, kteří se v potomstvu vždy objevují, a do chovu pochopitelně použijeme jen zvířata odpovídající standardu. Standard předepisuje pouze jediné zbarvení, černé, s vysokým leskem, který se plně rozvine až 2. rokem. Zobák kačera je hnědozelený, u kachny je část břidlicová, zbytek černý. Běháky vykazují škálu barev od hnědavě oranžové až po temně šedohnědou. Oční duhovka je temně hnědá. Velmi důležitý je kulatý zobák i ocas, které přispívají k požadovanému kompaktnímu vzhledu zvířete.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)