Kachny saské - k S

V roce 1924 bylo v Německu uznáno místní plemeno pocházející z jihovýchodní části země jakožto výsledek intenzivní šlechtitelské práce zaměřené na masnou produkci. Vedle selských saských kachen se na jeho tvorbě podílely kachny ruánské a pomořanské. Saské kachny se jako užitkové plemeno nikdy výrazněji nerozšířily za německé hranice; ve světě jsou sice oblíbené, ale jen jako plemeno okrasné a výstavní. Nově vzniklé kachny byly primárně určeny pro drobné chovy a menší zemědělské farmy, kde mají jedinci přístup k přírodním vodám. Teprve tak se zúročí jejich vrozená shánčlivost, zvláště po doplňkové živočišné potravě. Produkcí vajec představují saské kachny lepší průměr mezi masnými plemeny, ale otužilá kachňata rychlostí růstu jen málo zaostávají za výkonnou americkou pekingskou kachnou, takže podle masné produktivity patří k vysokoužitkovým plemenům. Podobně jako u pekingské kachny jsou největší a nejekonomičtější přírůstky do 8. nebo 9. týdne života, kdy již začínají kachňatům růst ruční letky, což je pro jejich organizmus energeticky tak náročné, že se růst těla a hmotnost markantně zpomalí. Ve velkochovech se obsádka ještě před růstem letek vyskladní, malochovatelé však kachny porážejí zpravidla až po vývinu letek, kdy se přírůstky, byť pomalejší, obnoví a zvíře ještě zmohutní. Pochopitelně spotřeba krmiva je větší, ale při významném podílu doplňkové potravy to zpravidla nehraje větší roli.

Pro další chov je nezbytný pečlivý výběr rodičovské generace proto, aby se zachovalo požadované zbarvení. Procento vadně zbarvených jedinců je totiž i v relativně prošlechtěných liniích dost vysoké. Skořicovým, celkově světlým zbarvením se kachny saské odlišují od všech ostatních plemen. Pro kachny se k označení žlutohnědého odstínu někdy používá pojem hrášková žluť. Pouze zrcátko je šedavé, s lehce modrým odstínem. Kačeři jsou zbarveni úplně jinak - šedomodře s rezavým nádechem. Typickým plemenným znakem samic jsou dva výrazné bílé proužky kolem očí. Trup je nesen vodorovně, jen ocas se ke špičce lehce obloukovitě zvedá. Nohy vyrůstají skoro na prostředku spodiny trupu, takže podobně jako pomořanské kachny se při chůzi skoro nekolébají. Oční duhovka je tmavě hnědá, běháky sytě žluté. Oranžově žlutý zobák nese nehet téže barvy, ale výraznějšího odstínu. Udržení žádoucího zbarvení nehtu bývá "oříškem", protože v potomstvu se pravidelně objevují zvířata s tmavým nehtem, což je při výstavním hodnocení diskvalifikující vada.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)