Kachny pekingské kolmé - k PK

Nejrozšířenější masné plemeno bylo do současné podoby vyšlechtěno koncem 19. století ve Velké Británii a Německu jako tzv. kolmá pekingská kachna. Podle původu bývá také nazývána německá nebo i anglická pekingská kachna. Přibližně ve stejné době vznikla také v USA z původních pekingských kachen tzv. americká (vodorovná) pekingská kachna, která byla produkčně ještě výkonnější, takže dnes tvoří základ velkochovů na celém světě. Vedle kachny pižmové jsou hlavním producentem masa rovněž v drobných chovech, i když v nich se zpravidla jedná jenom o výkrm nakoupených kachňat a ne o reprodukci chovné skupiny. Předci kolmé varianty se chovali v Číně již před několika staletími a svou postavou nezapřeli těsné vztahy k místním různě zbarveným kachnám typu běžců. Od nich se tyto čínské populace lišily robustní postavou a rychlejším růstem. Byly proto vhodnější pro další cílenou šlechtitelskou práci evropských šlechtitelů a chovatelů. Výsledkem anglického letitého úsilí pak byly kachny s ještě rychlejším růstem, lepším osvalením prsních partií a ekonomickým využíváním krmiva. Jedině se nedařilo zvýšit produkci násadových vajec. Ani němečtí chovatelé, kteří šlechtitelskou štafetu později převzali od Angličanů na přelomu 19. a 20. století, nebyli ve zvýšení snášky úspěšní, ale jen dále prohloubili ostatní výhodné užitkové vlastnosti a prostřednictvím velkého německého trhu se jejich produkty rozšířily po střední a východní Evropě. Během poslední čtvrtiny 19. století se také Američané zaměřovali na vyšlechtění vysoce užitkové masné kachny, ale neprošlechťovali jenom původní čínské kachny jako Evropané. Opakovaně k nim přikřížili kachny elsberské a cílenou selekcí se jim po řadě generací podařilo vyšlechtit a stabilizovat vodorovnou variantu pekingské kachny se smetanově nažloutlým peřím a vodorovně neseným trupem. Asi o půl kg se zvýšila průměrná jatečná hmotnost a snáška byla dokonce trojnásobná ve srovnání s výchozím materiálem i s kolmou variantou. Tak se podařilo zabezpečit dostatečnou produkci násadových vajec pro velkochovy jatečných kachen.

Současné typy, např. Cherry Valley, dosahují požadované jatečné hmotnosti 2 - 2,5 kg během 7 týdnů za ekonomicky výhodného využívání kvalitní krmné dávky. Rozmnožovací pud pekingských kachen se produkčním šlechtěním redukoval na páření a snášení vajec. Ostatní je záležitostí inkubátorů a průmyslově automatizovaných odchoven. Ve velkochovech se v současnosti stále více uplatňují kříženci mateřské linie americké pekingské kachny a otcovské linie pižmovek.

Zbarvení obou typů pekingských kachen (podle některých odborníků spíše samostatných plemen) je pouze bílé se smetanovým nádechem. Zobák je oranžový, u amerických kachen více do žluta. Běháky jsou oranžově červené, u amerického typu červenější než u německého. Oční duhovka je tmavě šedomodrá; oči amerických kachen jsou velké, lehce vystouplé, kdežto oči anglických (německých) jsou hlouběji položené.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)