Kachny kampbelky - k KP

Tyto kachny vyšlechtila anglická chovatelka Campbellová v prvních letech 20. století a byly jako nové plemeno oficiálně uznány roku 1910. Za hlavní výchozí materiál použila indické běžce a orpingtonské kachny. Menší podíl genetického materiálu pak představovaly kachny ruánské a kachny divoké. Po běžcích kampbelky zdědily kolmý postoj a vysokou produkci vajec, od orpingtonských kachen zase získaly dobrou zmasilost a okrové zbarvení. Vedle své vlasti byly kampbelky komerčně úspěšné také v drobných a středních chovech Německa, Francie a zemí Beneluxu. Nyní se chovají dosti hojně po celém světě jako užitkové i okrasné plemeno.

Dobrá využitelnost v různých zeměpisných šířkách je podporována jejich otužilostí vůči klimatickým vlivům a odolností proti nemocem. Kampbelky jsou živého temperamentu, ale ne plaché, a dají se dokonce ochočit. Vrozená je jim shánčlivost doplňkové, zvláště živočišné potravy, kterou nosnice potřebují na vyšší produkci vajec. Nemají-li možnost sběru této potravy venku, musí se jim adekvátně připravovat krmná dávka. Pro malochov se doporučují na jednoho kačera 3 - 4 kachny; zvířatům postačuje po většinu roku jenom lehký přístřešek a výhodou je přístup k přírodní vodní hladině. Kachny pilně nesou a vejce produkují ponejvíce od časného jara až do podzimu. Rekordní nosnice prokazatelně snesly 300 - 400 vajec za snáškový cyklus mezi pelicháními. Z těchto počtů je zřejmé, že pelichaly za delší dobu, než je obvyklý rok, protože snést více než 1 vejce denně je fyziologicky vyloučené. Takto vysoké snášky jsou pochopitelně jen výjimečné, za dobrou užitkovost je považována už snáška 150 vajec. Ochota k inkubaci a péči o kachňata je takřka nulová. Kačer se od kachny v dospělosti markantně liší, ale zkušený chovatel dokáže rozlišit pohlaví už u vylíhlých mláďat podle barvy zobáku a běháků. Kačírci se od kachniček odlišují světlejším zobáčkem a naoranžovělýma nohama, samičky mají tyto struktury zřetelně tmavší. Všeobecně uznávané a oblíbené je khaki zbarvení, z dalších pak bílé. V khaki zbarvení se kačer od kachny liší zelenohnědou hlavou a přední částí krku. U kachen se připouští tmavé lemování per podobné kachně divoké, ale v chovu dáváme přednost samicím s minimální, popř. chybějící kresbou. Zobák kačera je zelenavý, kachny černozelený, běháky kačera jsou sytě oranžové, kachny okrové až nahnědlé. Oční duhovka je tmavohnědá. Zkušený chovatel rozliší kachnu od kačera také podle tvaru hlavy, což platí u všech kachních plemen.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)