 |
|
Pávík)) Je to jedno z nejznámějších plemen strukturových holubů. Předpokládá se, že pochází z Indie. V Evropě se pávík objevil kolem poloviny 16. století a jeho šlechtění dlouho nebylo jednotné. Dnešní podobu dostal až na přelomu století a od té doby se též často nazývá pávík anglický. Tělesným rámcem se jednoznačně odlišuje od ostatních plemen holubů. V ideálním postoji stojí na špičkách prstů a hlavu na dlouhém, esovitě zahnutém krku nese tak zakloněnou, až se dotýká kolmo vztyčeného, do širokého vějíře rozprostřeného ocasu. Tělo má drobné, ale s plnou, zřetelně vpřed vyklenutou hrudí. Křídla nese pod ocasem, neměla by se však dotýkat země. Hlavu má malou, bez chocholky či jiné pernaté ozdoby. Oči jsou perlové, bílí holubi je však mají tmavé, vikvové. Některé vzorníky tolerují pávíkům i oči žluté či oranžové. Zvláštní pozornost si zaslouží ocas pávíka. U nejprošlechtěnějších jedinců obsahuje až 42 rýdovacích per, rozprostřených do téměř plného, plochého vějíře. Správný tvar vějíře podmiňují dobře vyvinuté podušky, tj. horní a dolní ocasní krovky, které, jsou-li dostatečně pevné, nedovolí, aby měl vějíř nálevkovitý tvar. Pávíci se vyskytují v mnoha barevných a kresebných rázech. Nejčastěji se chovají bílí a celobarevní - bezpruzí, pruhoví, kapratí a plnobarevní ve všech barvách. Oblíbení jsou i pávíci bělohrotí, běloocasí, barevnoocasí, štítníci, stříkaní a strakové. Pávíci se chovají ve voliéře a dobře odchovávají holoubata. Přílohy:
|
