Husy pomořanské (h P)

Vedle husy emdenské asi nejstarší dodnes chované husí plemeno vzniklo již nejméně před půldruhým tisíciletím v dnešním Pomořansku, tj. v nížinné jezernaté oblasti severozápadního Polska a severovýchodního Německa. Zmínky o chovu obdobně zbarvených hus v Germánii se objevují již u římských spisovatelů. Je pravděpodobné, že přes svou dlouhou existenci nebylo plemeno kříženo s jinými husami, ale vždy byl kladen důraz hlavně na rozmnožování jen těch nejmohutnějších exemplářů. Z hlediska anatomicko-morfologického a fyziologického jsou už současné pomořanské husy na hranici svých genetických možností velikosti. Na druhou stranu bylo pomořanských hus často využíváno pro vylepšení genofondu jiných plemen. Dnes se chovají po celém světě nejen jako produkční drůbež, ale i pro zálibu.

Husy jsou klidnějšího temperamentu, ale mají vrozenou potřebu vytrvalé chůze po pastvinách a průběžné celodenní konzumace kvalitní zelené píce. Nikdy se necítí úplně dobře v těsnějším výběhu, ani kdyby jim majitel předkládal tu nejpestřejší potravu. V poledních hodinách se všichni příslušníci skupiny rádi současně koupají, pak si osuší peří a odpočívají na břehu. Ve vegetační době tvoří většinu potravy zelené části rostlin, které jim večer doplňujeme trochou zrní nebo šrotu s minerálními přísadami. V drobných chovech se doporučuje 3 — 5 hus na jednoho housera. Husy snášejí 10 - 15 vajec, na která ale na rozdíl od podobně starobylé emdenské husy spolehlivě zasedají. Při odebírání snesených vajec produkuje husa až dvojnásobek přirozeného počtu. Držíme-li jen 1 pár, vodí housata oba rodiče, ale pokud má houser partnerek více, doprovází střídavě jednotlivé rodinky. Housata jsou tak otužilá, že již od 2. týdne mohou pobývat venku, pokud právě neprší. Rychle rostou, ale nejlepší kvality dosahuje svalovina až kolem půl roku věku, kdy už ptáci překonají obvyklou jatečnou hmotnost 3 — 4 kg. Pokud vybrané exempláře před porážkou 2 nebo 3 týdny intenzivně krmíme, poskytnou až kolem 1 litru lahodného sádla a zhruba půlkilogramová jemně chutnající játra. Výhodný pro spotřebitele je poměr kostí a svaloviny a pro chovatele ekonomické využívání energeticky chudé zelené píce. Peří je průměrné kvality, ale v dostatečném množství vzhledem k mohutnému trupu pomořanského plemene. Standard uznává bílé, šedé a šedě strakaté zbarvení. Zobák a běháky jsou oranžově červené, oční duhovka je u bílých jedinců modrá, u ostatních hnědá. Krk hus je středně dlouhý, trup protáhlý s dlouhýma, velmi širokýma prsama, břicho s jednoduchým, hluboko spuštěným podbřiškem. Chocholka na temeni je poměrně běžná, ale standard ji pouze připouští, aniž by se kladně nebo záporně projevovala v bodování soutěžních zvířat.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)