Husy labutí (h LB)

Ani dnes, po dlouhé domestikaci, nezapře domácí forma svou pramáti, východoasijskou husu labutí (Anser cygnoides), která dosud hojně hnízdí kolem vod na Dálném východě, v Mongolsku a severní Číně. Byla domestikovaná asi už v 2. tisíciletí př. n. 1. v Číně, odkud pak byla během středověku a novověku importována do celého světa. Vyvážena byla většinou lodí, takže nejdříve se husy labutí chovaly vždy v přístavech, včetně jejich okolí a teprve později se rozšířily i do usedlostí vzdálenějších od pobřeží. Do Evropy se dostala již během 16. a 17. století a zanedlouho poté ji bílí osadníci zavezli do Severní Ameriky. Kromě své domoviny hrála vždy v produkci masa nebo peří jenom marginální roli při srovnání s ostatními plemeny hus. Ve vyspělých zemích se dnes chová spíše z estetických důvodů. Husa labutí je však vhodná do drobných chovů, a to všude tam, kde má možnost přístupu k vodě a k volné pastvě, protože od jara do podzimu si velkou část živobytí opatří sama. Zvířata jsou otužilá proti klimatickým vlivům i nemocem a spolehlivě se rozmnožují. Do chovu se doporučuje zařadit asi 3 - 4 nejméně jeden rok staré husy a jednoho housera. Nocují zpravidla v jednoduchém přístřešku, jen při vyšších mrazech je vhodné mít suchý zateplený objekt. Husa snáší kolem 10 vajec, na která spolehlivě zasedá. Většina hus je klidné povahy, ale mezi housery se občas vyskytnou agresivní jedinci, kteří útočí nejen na příslušníky svého druhu, ale také na děti nebo dokonce na dospělé. Tyto exempláře je nejvhodnější hned porazit, protože se útočného chování nikdy nezbaví. Od svého předka se domácí šedá forma zbarvením neliší, ale vyznačuje se mohutnějším tmavým hrbolem nad zobákem (nánoskem), který je výraznější u housera a zvětšuje se s věkem. Krk je tenký dlouhý, ale příbuznost s labutěmi je jenom vzdálená. Každé šedé pero je lemováno světlým pruhem, což vytváří charakteristické jemné mramorování celkového opeření. Existuje ještě bílé zbarvení, které však nikdy nedošlo větší obliby. Vyznačuje se čistě bílým peřím bez žlutého nádechu a bez vtroušených pigmentovaných per. Zobák a nánosek tohoto zbarvení jsou červené. Nohy jsou u obou forem oranžově červené, oční duhovka hnědá až černá podle celkové pigmentace.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)