Husy landeské (h L)

Jedno z plemen, která jsou velice oblíbená v omezeném regionu, ale jinde tyto husy zná jenom hrstka obdivovatelů nebo příslušných odborníků. Landeská husa vznikla v jihozápadní Francii, v regionu Landais, a to až koncem 19. století s cílem vyšlechtit husu poskytující velká chutná játra jako základ proslulých francouzských paštik rafinované chuti. Není tedy pravdou tvrzení, že pouze tuluské husy jsou chovány pro tuto paštikářskou specialitu, ale je pravda, že mezi několika předky landeské husy hrají důležitou roli právě ony.

Landeské husy se vyznačují klidným temperamentem, vyšší otužilostí než tuluské husy a hlavně mnohem rychlejším růstem, takže za půl roku dosahují požadované jatečné hmotnosti. Dobře využívají potravu, která kvůli rychlému růstu musí obsahovat vyšší podíl šrotu, minerálií a proteinových komponent. Játra dobře živených zvířat jsou pevná, světle hnědá či okrová a mívají hmotnost až kolem 1 kg. Plemeno se vyznačuje také příznivou výtěžností v poměru svaloviny a kostí, chuť masa je delikátní.

Rozmnožování ale provází řada úskalí, počínaje komplikovaným oplodněním vinou zmasilého housera, přes neochotu hus inkubovat vejce přirozenou cestou až po choulostivost housat vůči nižším teplotám nebo vlhku po několik prvních týdnů po vylíhnutí. Husy jsou však pilné nosnice, které už v první snášce produkují 20 - 25 vajec, ve druhé dokonce 30 - 35. Ve věku přes 2 roky se z chovu vyřazují, protože v dalších letech produkce vajec rapidně klesá. Standard uznává bílé a šedé (divoké) zbarvení s bílou zádí a břichem. Důležitá je robustní postava se středně dlouhým silnějším krkem a hluboké spuštěné břicho s dvojitým podbřiškem. Oční duhovka je tmavá, oči jakoby zapadlé, což zvířeti dodává požadovaný „podmračený" výraz. Zobák a běháky jsou oranžové, drápy tmavé.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)