Husy kadeřavé (h K)

Ke stabilizaci plemene sice došlo až koncem 19. století, ale husy kadeřavého peří se kolem delty Dunaje a také při západním či severním pobřeží Černého moře chovaly už dávno před tím. Již kolem poloviny 19. století se odtud exportovala chovná zvířata do okolních zemí a největší obliby došly kadeřavé husy v Turecku, Řecku, Rumunsku, Bulharsku a na Ukrajině. V těchto státech se dodnes chovají jako hlavní užitkové plemeno, kdežto jinde ve světě jsou objektem spíše zájmových chovů. Místně dostaly různé triviální názvy jako husa hedvábná, astrachaňská nebo dunajská.

V těch oblastech, kde je kadeřavá husa užitkovou drůbeží, převládá pastevecký chov na lukách poblíž vodních ploch. Zvířata jsou živého temperamentu, pohyblivá a za celý den ujdou při pastvě kolem 1 km. V omezeném výběhu ale nesmí majitel zapomenout na větší porce zelené píce a dostatečně velkou nádržku ke koupání. Pak lze husy kadeřavé i v těchto pro ně netypických podmínkách chovat zdárně.

Rozmnožování přirozenou cestou probíhá snadno, houseři dychtivě pojímají a husy ochotně zasedají na hnízdo. Housata jsou otužilejší než u jiných plemen pocházejících z teplejších končin Evropy. Mladé husy dobře využívají kaloricky chudší méně kvalitní trávy a rychle rostou. Při extenzivním pasteveckém chovu je ale kulinářsky použitelné jen křehké maso letošních zvířat, u starších se stává silně houževnaté. Nicméně produkce masa je mnohem důležitější nežli sádla, kterého je ostatně málo, nebo peří, které má průměrnou kvalitu. Typicky zdobné zvlněné peří je geneticky fixováno a chovatel musí rozmnožovat pouze jedince s kadeřavými zády, boky a křídly, jak předepisuje standard. Občas se totiž vyskytují ptáci s kadeřavými prsy nebo břichem, což je nežádoucí, a ti se k další reprodukci nepoužívají. Standard připouští jen bílé zbarvení, ale pravidelně se objevují husy šedě a bíle strakaté. To sice příliš nevadí při užitkovém chovu, ale v čistokrevné linii tito jedinci nemají místo. Vlnité peří vzniklo kdysi dávno genetickou mutací u malého počtu zvířat a bylo další selekcí chovateli cíleně fixováno. Žádoucí zvířata byla postupně dále rozmnožována, až vytvořila pozdější životaschopnou populaci. Jednotlivá pera jsou hedvábně měkká a dosahují délky 30 - 40 cm. Krk musí být výrazně podélně strukturován, ale podbřišek je u husy kadeřavé nežádoucí. Zobák je oranžově červený, běháky jsou živě oranžové, drápy jsou světlé a oční duhovka je modrá.

Standard plemene ze Vzorníku plemen drůbeže (Pavel a Tuláček, 2006)