 |
|
Dragoun)) Také dragoun je tzv. klasické bradavičnaté plemeno holubů, ve své dnešní podobě známé již na začátku 18. století. Předci dragouna pravděpodobně pocházeli z Orientu. Ve srovnání s plemeny chovanými v Evropě ho lze podle délky zobáku zařadit mezi kariéra (dlouhozobý) a indiána (krátkozobý). Krev dragouna bezpochyby koluje také v žilách dnešních poštovních holubů, kterým se dragoun velice podobá. Velikostí těla je s nimi zcela shodný, liší se od nich postojem, držením hlavy a nápadně silným, tupým zobákem. Dragoun je též velmi dobrý letec. Při srovnání dragouna s kariérem můžeme říci, že dragoun má některé tělesné znaky právě opačné. Horní profil jeho hlavy tvoří nízkou křivku. Při pohledu shora se hlava jeví mezi očima široká, k zobáku se klínovitě zužuje; při pohledu zpředu se jeví od oka k oku lehce zaoblená. Oči jsou vždy červené, jiskrné, jen bílí dragouni je mají vikvové. Obočnice jsou značně vyvinuté, široké a pevně přiléhající; vnitřní kroužky jsou kulaté, vnější nesmějí přesahovat temeno hlavy a směrem k zobáku nesmějí být spojené s ozobím. Dolní i horní zobák jsou stejně velké a silné, jako celek se zobák jeví tupý. Ozobí je značně vyvinuté, a to jak do výšky, tak do šířky (nedosahuje však velikosti ozobí kariéra); nesmí být rostlé na dolním zobáku. Krk má dragoun krátký, široký, nepatrně se zužující k hlavě, bez lalůčku. Trup je viditelně skloněný nazad (se zemí svírá úhel 45°), křídla, ocas a nohy jsou krátké. Chov dragounů je jednodušší než chov kariérů či indiánů, nicméně skutečných chovatelských úspěchů lze dosáhnout až po dlouholeté praxi. Přílohy:
|
