 |
|
Česká čejka)) Holub čejka je jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších plemen tzv. barevných holubů. Čejky mohou mít všechny druhy pernatých ozdob (rousy, supí pera, chocholky), ale mohou být i bez nich nebo je mají v různých kombinacích (chocholaté bezrousé, rousné hladkohlavé). Dbá se u nich především o intenzitu a čistotu barev opeření a o přesnou kresbu. Známe národní rázy čejek, zejména českých, saských a durynských. Německé (saské a durynské) bývají větší a delší (saské jsou rousné, durynské bezrousé), české působí kompaktnějším dojmem a mívají červenější obočnice. Čejky jsou sice malí holubi, ale měly by mít širokou a hlubokou hruď, krátké nohy (prostor mezi hrudí a nohama by měl být u rousných zcela vyplněn rousy), hlavu lehce zaoblenou, oči tmavé, obočnice úzké a růžově až červeně zbarvené. Barva zobáku, který je původní, nezvětšený, odpovídá barvě opeření. Černé a modré čejky mají horní zobák černý, ostatní mají celý zobák narůžovělý. Stříbřité čejky mohou mít zobák rohový. Originální je kresba čejky. Trup je celý bílý, barevná jsou pouze křídla a kapka - čelní skvrna velikosti mandle, která nesmí zasahovat do očí. Rousné čejky mají též barevné rousy. Různé kresby, příp. vzorky křídelních štítů, se u tohoto plemene dají počítat na desítky - od bezpruhých, pruhových a kapratých až po šupkaté. Zcela originální, umělá a u jiných plemen holubů se nevyskytující je kresba kropenky; v Německu jsou čejky kropenky považovány za samostatné plemeno a označovány jako čejky české. Kresbu tvoří pravidelně se střídající bílá a barevná pera ve štítech, letkách a rousech a dosahuje se jí několikerým vytrháváním jednotlivých per, která postupně zcela zbělí. Přílohy:
|
