 |
|
Český albín (ČA)D: Tsechechische Albino GB: Czech White ) "ČA") Dalším původním plemenem zařazeným do genetických zdrojů je Český albín. V posledních letech je mu v našich chovech, výstavách i na těchto stránkách věnována zasloužená pozornost přesto, že ani jeho vývoj nebyl úplně jednoduchý. Českého albína vyšlechtil prof. dr. Josef Žofka z Kladna po první světové válce za použití divokých králíků, moravských modrých a bílých belgických obrů, některé prameny (i samotný šlechtitel) uvádějí obecnější popis šlechtění – křížení divokého králíka s domácími plemeny. Je třeba připomenout, že kromě zmíněného obra se v době vzniku z albínů choval pouze hermelín a bílí už byli jen ruští a modroocí vídeňští. Je zajímavou skutečností, že v úplně stejném období za oceánem v USA vznikají podobná plemena – bílá s užitkovými ambicemi – kalifornský a novozélandská bílý. Ta k nám však byla dovezena poprvé až v polovině 60. let (1965 – 66) při zakládání prvních faremních chovů králíků. Prof. Žofka poprvé vystavil své albíny poprvé v roce 1928 na výstavě v Kročehlavech, další tři roky trvalo jeho úsilí o uznání a vytvoření standardu. Přeci jen nebyl ve středu králíkářského dění a jisté společenské vztahy s funkcionáři zřejmě způsobily, že český albín byl uznán až v roce 1931. Cílem chovu bylo získat králíka albína střední velikosti s kvalitní kožešinou, která byla hledanou surovinou pro nejširší kožešnické použití. Ani vývoj chovu českého albína nebyl jednoduchý. Často byl srovnáván s Vídeňským bílým modrookým, popisy ve vzornících až do roku 1966 uvádějí jedinou odlišnost v barvě očí, dnes úsměvně působí záměny fotografií králíků i ve vzornících – během několika let se na stejné fotografii změnil ČA v Vbm. Během 2. světové války nebyl ČA zařazen mezi hospodářská plemena, nebyl vystavován ani bezprostředně po válce a nebyl dokonce zařazen ani do prvního poválečného vzorníku (1946) s odůvodněním, že již není chován. V následujícím vydání (1952) již zařazen je, stejně jako ve vzornících následujících, přesto odkaz na exteriér vídeňského králíka není možno považovat za nejsprávnější. Dalším kritickým obdobím je období po roce 1965, kdy byli poprvé dovezeni Nb, v roce 1966 byli poprvé (byť poněkud zmatečně) zařazeni do vzorníku a vlivem nedostatečného rozlišení těchto dvou albinotických plemen i módnosti Nb docházelo k promíšení populace ČA s Nb. Naštěstí již následující vzorník (1973) tato plemena oddělil zřetelně, úsilí chovatelů dostalo jasný šlechtitelský směr určený již zakladatelem plemene a zejména působení chovatelského klubu (byť jsou čas od času vedeny diskuze o některých detailech) vede toto plemeno k jednoznačné diferenciaci populace českého albína od ostatních bílých plemen u nás chovaných, zejména od představitelů novozélandských bílých. Zde je nutno ovšem upozornit na nejednotnost populace Nb, která i pro celosvětové rozšíření není uniformní. Směr šlechtění králíků pro výstavní účely organizovaných chovatelů ve střední Evropě je diametrálně odlišný od produkčních užitkových populací - to je situace, která by si vyžádala seriózní porovnání a rozbor. Ovšem právě exteriér, který charakterizuje českého albína, je možno považovat v zásadě za fenotyp užitkového, univerzálního králíka k efektivnímu chovu (to můžeme pozorovat na fenotypu exteriéru užitkových, zpravidla bílých hybridů).V této souvislosti jen několik poznámek k exteriéru českého albína:
Užitkové vlastnosti českého albína (na rozdíl od většiny chovaných čistokrevných plemen) nebyly od prvopočátků druhořadé, a tak se u tohoto plemene vždy uvádějí velmi dobré růstové schopnosti i výborná plodnost a mateřské vlastnosti králic. Vysoká užitkovost je uváděna i současnosti. V minulosti byl u ČA popisován výskyt žlutého tělního tuku, v tomto sledování nebyl tento nežádoucí znak zjištěn u žádného králíka. Přílohy:
|
